Expert na klima: Jádro a uhlí jsou minulost, blíží se náraz do zdi

Díky technologické revoluci vedené Německem a Čínou klesla cena za výrobu sluneční a větrné energie během uplynulých 15 let o zhruba 95 procent. Spalování uhlí se tak v posledních letech stalo extrémně drahým. Navíc jej komplikuje nutnost zabývat se prachovými částicemi, emisemi síry, oxidů dusíku, rtuti a podobně. V rozhovoru pro týdeník Respekt to uvedl zakladatel a emeritní ředitel Postupimského ústavu pro výzkum dopadů klimatických změn Hans Joachim Schellnhuber.

„Spalování uhlí se kvůli tomu stává extrémně drahým. Všude ve světě včetně České republiky nebo Polska jsou obnovitelné zdroje jednoduše zdravější, levnější a v konečném součtu spolehlivější,“ uvedl.

Veřejnost si podle jeho slov již začala uvědomovat, že se blíží náraz do zdi. Svět musí ekonomiku kompletně dekarbonizovat do roku 2050 a ani to nebude stačit.

Vedle Číny, která sice dramaticky investuje do obnovitelných zdrojů energie, ale zároveň financuje uhelné elektrárny v dalších zemích a podporuje tak jejich orientaci na uhlí, je vidět výrazný pokrok zejména ve vyspělých ekonomikách, jako je Německo nebo USA.  

Vzorem je Německo

Uhelná komise v Německu prosadila, že uhlí tam úplně skončí do roku 2038, možná o něco dříve. Již teď v Německu uhlí vyklízí pole a jaderná energie také končí. Z obnovitelných zdrojů už vyrábí více než 35 procent elektřiny, především ze slunce a větru, a jejich podíl strmě vzrůstá.

Ve Spojených státech téměř tři čtvrtiny veškerých uhelných elektráren  vyrábějí energii dráž, než to v témže regionu zvládnou obnovitelné zdroje. A do roku 2025 budou v Americe dražší prakticky všechny uhelné elektrárny. V Texasu, kde je velmi konzervativní samospráva, mají fantastické úspěchy s větrnou energií. V Nevadě, v Las Vegas, si každý dává na střechu solární panely. Ačkoli v Bílém domě sedí Donald Trump a říká nesmysly o návratu uhlí, dokonce i americká uhelná asociace přiznává, že uhlí je na ústupu.

Konec uhlí nebude podle Schellnhubera znamenat ani velký otřes na pracovním trhu. „Když padla berlínská zeď, pracovalo ve východním Německu v uhelném průmyslu sto tisíc lidí. Dnes je to pouze osm tisíc.

Pokles nemá nic společného s klimatem, zařídily ho čistě tržní síly. V sektoru obnovitelných zdrojů přitom v Německu máme už 360 tisíc pracovních míst a rychle jich přibývá. Je tedy směšné, když odborové svazy stále obhajují těch osm tisíc zaměstnanců, a přitom prakticky nemají žádné členy v zelené energetice,“ podotkl.

Uhlíkové emise se prodraží

Vypouštění uhlíkových emisí v Evropě bude podle něj postupem času čím dál dražší, například kvůli tomu, že se zpřísní mechanismus obchodování s emisními povolenkami. Země jako Německo, Francie nebo Dánsko tomu jednoznačně fandí. Uhelné elektrárny budou jednoduše vytlačeny z trhu, takže kdo má aspoň špetku strategického myšlení, investuje do obnovitelných zdrojů.

Většina Čechů si myslí, že v tuzemsku není dost slunce a větru na to, abychom vsadili jen na zelené zdroje. Energetiku je ale třeba vnímat v kontextu společného evropského trhu. Nic nebrání v tom zelenou energii dovážet ze zemí, kde jsou pro slunce nebo vítr příhodnější podmínky.  

Jádro nikdo nepojistí, soláry dávají větší smysl

Jádro pak žádná pojišťovna nepojistí pro případ havárie. Jaderné elektrárny jsou nesmírně drahé, jejich výstavba trvá dlouho a neobejdou se bez velkých státních subvencí. Investovat stejné peníze do solárních panelů dává mnohem větší ekonomický smysl.

Jediná oblast, která představuje slabé místo pro zelenou energetiku, je těžký průmysl. Pro ten je potřeba, aby zelenou energii šlo lépe skladovat nebo lépe přepravovat z míst, kde se vyrábí, do míst spotřeby.  A technologie pro skladování už vznikají. Domácnosti budou brzy ve spotřebě energie zcela autonomní, přinejmenším v rodinných domech. Solární či větrnou energii půjde konvertovat například na vodík a použít později, nebo vodíkem pohánět auto. Paradox podle Schellnhubera je, že energetická transformace asi proběhne, na záchranu planety to ale možná bude už pozdě.

Zdroj: Wikipedia