Stát dává na soláry miliardy, ale peníze se někde ztrácí, říká podnikatel Zdeněk Zemek

Státní rozpočet České republiky přiznává od roku 2011 prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ve prospěch distribučních společností podporu, která na ně údajně dopadá z činností obnovitelných zdrojů energie. V roce 2011 státní rozpočet přiznal 8,7 miliard Kč, říká Zdeněk Zemek, podnikatel s fotovoltaickými elektrárnami.

Přestože se od roku 2011 do dnešního dne počet fotovoltaických elektráren nezvýšil ani o jedno procento, rozpočet roku 2019 se už vyškrábal na 25 miliard Kč. Proč se tyto prostředky vydávají z rozpočtu, když se mohou zakomponovat do složky, kterou platí každý občan a každá firma?, ptá se Zemek.

„Tato složka se nazývá poplatek za obnovitelné zdroje energie. Tento poplatek je od roku 2014 stále stejný a dělá 0,495 Kč z 1 kW spotřebované elektřiny. Jednoduše cca 50 haléřů z jedné kW,“ popisuje podnikatel.

Jaké navrhujete řešení?

Elegantní řešení by bylo zvednout tento poplatek na 75 haléřů z 1 kW a proti němu snížit poplatek za distribuci, který je trojnásobný ve srovnání s Evropou a který je i ve srovnání s poplatkem za OZE téměř trojnásobný, o 50 haléřů. Tím by v podstatě občané ušetřili ve finále 25 haléřů na 1 kW, firmy ušetřily 25 haléřů na 1 kW a státní rozpočet by těchto ušetřených 25 mld. Kč mohl věnovat na mnohem prospěšnější činnosti, než je dávat distribučním společnostem a k tomu to navenek medializovat, že nás to stojí fotovoltaika. S tím to nemá nic společného.

Podle vás existovala kampaň, která stále běží a která odvádí pozornost od toho, za co my skutečně platíme?,

Ano, přesně tak. Celou vinu hází na fotovoltaiku. Snaží se odvést pozornost od poplatku za distribuci, který v roce 2005 byl nula korun a dnes je to 110 mld. Kč ročně včetně pomoci ze státního rozpočtu. Stát dal na podporu solární energie v letech 2011 až 2017 119 miliard korun. K provozovatelům fotovoltaických elektráren se ale prostředky většinou nedostaly a skončily u distribučních firem. Solární firmy naopak v rámci tzv. solárního odvodu ve stejném období státu zaplatily 25,8 miliardy korun.

Na co se vztahuje ten solární odvod?

Solární odvod se vztahuje na fotovoltaické elektrárny s instalovaným výkonem nad 30 kW. V letech 2011 až 2013 představoval pro elektrárny uvedené do provozu v letech 2009 a 2010 zátěž  ve výši 26 procent z výkupní ceny a 28 procent ze zeleného bonusu, a následně v letech 2014 až 2017 zatížil  výrobny uvedené do provozu v roce 2010 platbou ve výši 10 procent z výkupní ceny a 11 procent ze zeleného bonusu

Komu tyto peníze jdou?

Peníze jdou distribučním společnostem, přes které to proteče a končí v kapsách desítek a desítek lidí a firem, které jsou na tyto “penězovody” napojeny. Zpracovali jsme, že po roce 2016 bylo odhadem k dnešnímu dni více jak 2000 negativních mediálních výstupů v oblasti fotovoltaiky, což žádný obor za svou činnost nezažil. Máme tady 60 mld. Kč dotací do zemědělství a nikdo je neřeší, máme tady stovky miliard dotací z nejrůznějších ministerstev a jiných orgánů do nejrůznějších pochybných programů a projektů, které také nikdo neřeší.

Proč to nikdo neřeší?

Stále dokola se řeší jen fotovoltaika, a to aby se odvedla pozornost. Místo, aby se zastavily uhelné elektrárny – minimálně tři největší znečišťovatelé ovzduší, jejichž veškerá produkce se odvádí. Na druhé straně je zdůrazňování, jak to Česko potřebuje. Česko, malá tečka v Evropě – 10 milionů z 600 milionů obyvatel EU, a to nepočítám počet obyvatel celé Evropy jako takové, si má hrát na spasitele energie a říkat, že jediná správná cesta a záchrana je jaderná elektrárna, která je dnes stokrát dražší než je jedna MW z obnovitelných zdrojů.

Česko ale také elektřinu vyváží. Je to efektivní?

My elektřinu vyvážíme za směšnou cenu, neplatí se poplatky za distribuci, neplatí se poplatky za obnovitelné zdroje z elektřiny. Fakticky státní rozpočet platí distribučním společnostem skrytě za export elektřiny jejich distribuční poplatek za obnovitelné zdroje, které ony vůbec neplatí. Měl by se platit poplatek za obnovitelné zdroje za všechnu elektřinu, kterou vyrobí elektrárny na území České republiky, a ne jen z toho, co se spotřebuje v Česku, a zbytek se vyveze. Tím, že se to spotřebuje v Česku, tak všechny emise a všechna negativa s tím spojená končí na území ČR a je jedno, jestli ji spotřebujeme v ČR, nebo ji dráty vedete do Hodonína, Rakouska, nebo někam jinam.

Hovoříte o tom, že je tady jedna skupina elektráren, která je tabu?

To jsou ty skryté přes ČEZ nebo politiky. Příkladem je Ralsko. Zářivým příkladem těchto elektráren je Ralsko, kde se vedlo nějaké pseudo-trestní řízení, které bylo zastaveno, přestože elektrárna vůbec nestála a nebyla v provozu. To znamená, že je tady dvojí spravedlnost, jedni jsou vyvolení – ti si to zaplatí, mají kontakty a na ně nejde Policie. A po nás policie jde, protože existovalo určité zadání.

Jak se kontroluje Temelín?

Na Temelín je jedna revizní zpráva. Když byla dokončena jaderná elektrárna Temelín, měla 400 závad, které se odstraňovaly 4 roky. Je to ale popravdě až přirozené. Dokončit tak obrovské dílo bez jediného nedostatku je prostě nesmysl. K tomu máte 10 až 20stránkové zprávy na malé solární elektrárny, na které je pořád poukazováno, že revizní zpráva je v rozporu. Přitom od roku 2010 už byly udělány další revizní zprávy – každé tři roky jsou vytvářeny nové revizní zprávy a je přehodnocována kontrola a stav každé jednotlivé elektrárny. Nejsem si jistý, že se každé tři roky provádí komplexní revizní zpráva i u JE Temelín.

Co vám na tom vadí?

Paradoxní je v tom věta bývalého ministra Grégra, který říkal, že když uváděl JE Temelín do provozu s tolika závadami, tak by chtěl vidět toho…, který by mu chtěl odejmout licenci.” A nám se to stalo za několik mini kabelů…

A jak se kontrolovaly vaše elektrárny?

Na naše elektrárny byla 16stránková revizní zpráva. Konkrétně jsme na Zdeněk-Sun a Saša-Sun měli 17 revizních zpráv – to znamená, že se  pořád točíme na jedné, která nebyla falešná, ale pouze okopírovaná. Místo, aby se někdo rozumně podíval, že kontrola proběhla, ale hoši byli líní zajet do Chomutova pro novou revizní zprávu, a tak okopírovali zprávu předchozí, doplnili nové datum, ale čísla jsou stále stejná, tak fanaticky tvrdí, že revizní zpráva je falešná. Když se podíváte na revizní zprávu z roku 2013, tak nemůžete naměřit jiné hodnoty, než které byly naměřené v roce 2010, 2016 nebo 2019.

Kdo tuto „kampaň“ ještě odskákal? Odsouzených bylo více.

Revizní technik, ten to ve většině případů odskáče, a stalo se tak i u našich elektráren. Jen se řídil normou ČSN. Norma ČSN, která není ze zákona závazná, říká, že revizní technik se řídí svými schopnostmi a zkušenostmi. Norma ČSN je pro něj pouze východisko, nikoli dogma. Navíc se ještě opírá o zákon 22 z roku 1997, který hovoří o tom, že výrobky, které mají certifikát CE, nepodléhají kontrole ze strany revizních techniků. Na fotovoltaické elektrárně to je panel, střídač, měnič, trafo a vlastní kabely. Pouze se kontroluje propojenost kabelů a na tohle soudy nechtějí slyšet, protože by jim to zbořilo jejich teorii o nebezpečnosti fotovoltaické elektrárny.