Levný plyn vlací do hry paroplynové elektrárny
Levný plyn pomalu vytěsňuje uhlí z výroby elektrické energie. Renesance paroplynových elektráren vede k poměrně levnému snižování emisí skleníkových plynů a škodlivých látek – oxidů dusíku, prachu či rtuti. Na plyn začaly více sázet USA a Velká Británie a postupně se tento trend přenáší i na evropský kontinent, což podle týdeníku Euro potvrzují aktuální statistiky z různých zemí Evropské unie, včetně České republiky. Hlavním poraženým jsou černouhelné elektrárny, které jen loni snížily produkci o devět procent, a mezi lety 2012 a 2018 dokonce o 40 procent. Největší snížení zaznamenala Británie, ale ústup černého uhlí ze scény hlásí také Francie, Itálie a posledních třech letech i Německo. Z trhu je vytěsňují hlavně obnovitelné zdroje spolu s plynovými elektrárnami. Česká republika je v tomto trendu teprve na začátku.
Plyn letos nabere na dynamice
Letos by mohl přechod evropské energetiky od uhlí k plynu podle expertů nabrat na dynamice. Pomáhá tomu vysoká cena elektřiny na burzách a příznivá cena zemního plynu. Do evropských přístavů stále častěji připlouvají lodě se zkapalněným plynem ze Severní Ameriky, což zvyšuje konkurenci na trhu a udržuje cenu na přijatelné úrovni. Evropa tak má příležitost rychle a levně snížit emise skleníkových plynů. Stačí k tomu více vytěžovat kapacitu stávajících plynových elektráren.
Ty byly loni v Německu využity jen z 38 procent, v dalších zemích je situace podobná. Jak v únoru uvedl generální ředitel finského elektrárenského koncernu Fortum Pekka Lundmark, náhrada části výroby z uhlí za nevyužitou kapacitu plynových bloků by vedla k rychlému poklesu emisí oxidu uhličitého v zemích EU o 150 až 200 milionů tun ročně.
Černé uhlí je drahé
Pozici černého uhlí v energetice podkopává vysoká cena na světovém trhu spolu se zdražujícími emisními povolenkami. Elektrárenské společnosti a velké průmyslové podniky před dvěma lety platily „zelenou daň“ okolo pěti eur za tunu emisí, nyní je to pětinásobek, tedy 25 eur. Plynové elektrárny oproti uhelným vypouštějí na jednotku vyrobené elektřiny jen zhruba polovinu CO2.
Hnědé uhlí se drží
Naopak téměř stabilní zůstává objem výroby elektřiny z hnědého uhlí. Statistiky Evropské unie hovoří o klesající produkci v Řecku a Rumunsku, zatímco tři hlavní „spalovači“ tohoto paliva v Evropě, tedy Německo, Česko a Polsko, žádný významnější pokles nevykazují. Ekonomické faktory tedy hnědé uhlí z energetiky nevyženou; hlavní roli zde sehraje politický tlak na snižování emisních skleníkových plynů, případně potíže s dalším rozšiřováním povrchových lomů.
Faktem je, že na zemní plyn přijde řada později. Stále se jedná o fosilní palivo a neobnovitelný zdroj energie, který by měl do roku 2050 z energetiky prakticky zmizet. Pravděpodobně jej však nahradí syntetický metan a vodík vyráběný s pomocí přebytků výkonu větrných a solárních elektráren.
Soláry jako vhodný doplněk
Solární elektrárny se obecně ukazují jako vhodný prvek energetického mixu. Využívají obnovitelné zdroje a cena jejich vybudování prudce klesá. Za posledních deset let se náklady snížily o 85 procent. zatímco v západní Evropě instalovaný výkon fotovoltaických zdrojů výrazně roste, v Česku se po solárním boomu před deseti lety růst téměř zastavil.
Vytížené Počerady
Trend směřování k plynu začíná mít dopady i na Českou republiku. První a zatím jediná velká paroplynová elektrárna vyrostla v areálu Elektrárny Počerady na Lounsku. ČEZ ji uvedl do provozu na konci roku 2013. Vzhledem k drahému zemnímu plynu a nízkým cenám elektřiny se však v prvních letech nevyplatilo nový zdroj spouštět do provozu. Rozsah využití vzrostl až v létě roku 2016 a opět roste v letošním roce. Vyšší objem výroby elektřiny potvrzují také statistiky Energetického regulačního úřadu. Dříve nepříliš využívaná elektrárna loni vyrobila 1,76 miliardy a v letošním prvním čtvrtletí 656 milionů kilowatthodin. ČEZ navíc uvedl, že plánuje další zvýšení výroby díky příznivým tržním cenám elektřiny a plynu.
Další paroplynové zdroje ale polostátní energetický gigant stavět v blízké době neplánuje. Přesto jejich čas možná přijde. A to v případě, že se české vládě nepodaří prosadit výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně.
