KOMENTÁŘ: Dotace na obnovitelné zdroje deformují energetiku
Ministerstvo průmyslu a obchodu nezařadilo solární elektrárny do plánovaných energetických aukcí. Velké fotovoltaické zdroje se tam nedostaly s odůvodněním, že se u nich nepočítá do budoucna s provozní podporou. Úřad už dříve sdělil, že preferuje podporu malých fotovoltaických zdrojů na střechách budov.
Problémem je samotný princip plánovaných energetických aukcí, který vychází z ekonomiku poškozujícího principu, že „obnovitelné zdroje“ jsou všechny „dotované zdroje“. Provozní podpory (dotace) „obnovitelných zdrojů“ deformují energetiku i národní hospodářství a prakticky neumožňují investovat do energetiky.
Nelze investovat do energetického zdroje s návratností investice přijatelnou pro investory, pokud proti tomu existují investice spekulativního kapitálu do energetických „obnovitelných“ zdrojů, které „žijí“ z provozních dotací s extrémně rychlou návratností a bez nutnosti respektovat ekonomické zákony.
Spalováním dřevní biomasy vzniká smrtelně nebezpečný prach
Dotace likvidují konkurenční prostředí a zdravý rozvoj ve všech odvětvích, nejen v energetice. Navíc se nikdo neodváží řešit problematiku těch „obnovitelných zdrojů“, které jsou daleko větší zátěží pro životní prostředí a zdraví občanů než „klasické“ zdroje, například plynové.
Nikdo nemá zájem publikovat skutečnost, že například spalováním dřevní biomasy vzniká jemný prach, smrtelně nebezpečný pro plíce nás všech, a to v 5x větším množství než při spalování černého uhlí na pevném roštu. Naštěstí není v ČR dostatek biomasy, i proto, že vyváží za vyšší cenu, což je šance pro lidi i pro přírodu.
Nedostatek biomasy znemožňuje také realizaci staronového projektu biometanu, o kterém někteří tvrdí, že se jedná o solární tunel verze 2.0. Při spalování zemního plynu, kterého jsou dostatečné celosvětové zásoby, nevzniká žádný jemný prach, rovněž tak při provozu větrných elektráren, které ale hyzdí krajinu a způsobují problémy nejen ptákům.
Úplně bezemisní jsou vodní elektrárny, ale není dostatek vodních toků ani vody a samozřejmě absolutně ekologické jsou jaderné elektrárny, ale ty jsou teď ve většině Evropy „na indexu“.
Solární elektrárny výrazně zlevnily
Připomínka SP ČR, že technologie solárních elektráren v posledních letech výrazně zlevnila, a to až na 10 – 20% ceny roku 2010, kdy vyvrcholil a současně skončil solární boom, je zcela správná. Současná cena za 1 MW instalovaného výkonu tak dostává fotovoltaiku do konkurenceschopné pozice.
Je škoda, že solární elektrárny, které jsou nyní opravdu ekologicky i ekonomicky zajímavé, ztratily dobrou pověst „díky“ solárnímu boomu roku 2010, ale stejně je nepochopitelné, proč byly solární elektrárny vyloučeny z připravovaných aukcí.
Závaznou by však měla být podmínka, zmíněná SP ČR, že národohospodářsky a ekologicky správné je pouze instalování nových, nejen solárních, elektráren bez záboru zemědělské půdy. Tato zásada však nebyla v roce 2010, až na výjimky dodržována.
Paradoxem je, že žádoucí výjimky, kdy například v Chomutově byly všechny Zemkovy solární elektrárny v roce 2010 výhradně instalovány pouze v brownfieldech a na střechách průmyslových objektů, byly nakonec „odměněny“ nepodmíněnými tresty pro vlastníky.
Domácí solární elektrárny mají smysl
Rozvoj solárních elektráren průmyslových i malých „domácích“ solárních elektráren do 10 kW je perspektivní nejen díky „propadu“ pořizovacích cen, ale i díky tomu, že některé nově objevené technologie signalizují, že doba výroby elektřiny v solárních elektrárnách nemusí být vázána pouze na slunečné počasí.
Tím by mohl odpadnout jeden zásadní problém, který spočívá v tom, že peak výroby solární elektrárny se zásadně nepotkává s peakem spotřeby a který ani baterie neumí dosud vyřešit.
Základní otázkou by mělo být, proč neuvažuje MPO, resp. stát, že zajistí splnění nařízeného % podílu „obnovitelných zdrojů“ na celkové spotřebě elektřiny tou nejpřirozenější a tedy pro spotřebitele i stát, nejméně finančně bolestivou cestou, tj. cestou úspor ve spotřebě.
Vzhledem k celkovému výkonu instalovaných kvalitních zdrojů v ČR, z nichž velká část je již zcela ekologická: jaderné elektrárny, plynové zdroje, solární elektrárny, vodní elektrárny, apod. by se již pouhým snížením energetické náročnosti (a tedy celkové spotřeby elektrické energie) na úroveň vyspělých států mohlo podařit dosáhnout kýžených % podílu. To vše bez zbytečných investičních a zejména provozních dotací.
Ivan Noveský, předseda Institutu pro energetiku
