Německo dá do vodíkových technologií 2,5 miliardy Kč
Německá vláda se rozhodla investovat do rozvoje vodíkových technologií. Chce do roku 2050 splnit cíl snížit emise skleníkových plynů o 80 až 95 procent oproti roku 1990 a postupně se zbavit závislosti na uhlí a ropě. Ročně plánuje vynaložit do rozvoje vodíkových technologií 100 milionů eur, tedy 2,5 miliardy Kč.
Z přislíbených peněz se budou podle časopisu Týden financovat projekty, které prozkoumají možnosti využívání vodíku ve velkém měřítku například pro dopravu, v průmyslu či pro přenos energie v teplárenství, ale také jako významného vývozního artiklu. První výsledky by se měly objevit už příští rok.
Obnovitelné zdroje mají své meze
Podle dat institutu Fraunhofer ISE, zaměřeného na výzkum a vývoj solárních systémů, se během prvního letošního pololetí v Německu povedlo získat více energie z obnovitelných než z tradičních zdrojů.
Uhlí, ropa a jaderné elektrárny byly zodpovědné za 43,4 procenta elektřiny, zatímco ve vodních, slunečních a větrných elektrárnách bylo vyrobeno 47,3 procenta elektřiny (zbylých 9,3 procenta připadá na plynové zdroje). Jenže i využití obnovitelných zdrojů má své meze. Jedním ze zádrhelů je zpomalující se výstavba větrných elektráren. Letošní první čtvrtletí bylo v tomto ohledu nejslabší za uplynulých dvacet let.
Podle průzkumu společností FA Wind a BWE jsou v povolovacím procesu zaseknuty projekty více než 2200 turbín o celkovém výkonu přes 10 GW. To je zhruba pětkrát více než výkon jaderné elektrárny Temelín.
Rozsáhlejší výstavbě stojí v cestě například nemožnost stavět v ochranném pásmu vysílačů pro řízení letového provozu, vojenské regulace pro nízký let helikoptér, protesty ochránců životního prostředí či obyvatel v okolí plánované výstavby.
Vodík jako alternativa
Vodík by se mohl stát obnovitelným zdrojem, který podobné „výpadky“ nahradí. Tedy pokud se bude vyrábět synteticky pomocí elektrolýzy vody – v tom případě nevznikají emise CO2 jako u produkce tohoto prvku ze zemního plynu.
Jedna z laboratoří, jež bude zkoumat elektrolýzu vody, stejně jako třeba i skladování vodíku, začíná vznikat v saském městě Zhořelec (Görlitz) nedaleko českých a polských hranic. Sasko přitom patří k regionům, kde se průmysl točí okolo těžby hnědého uhlí, jehož se chce Německo postupně zbavovat. Laboratoř vzniká na místě továrny, kterou se před dvěma lety rozhodl zavřít průmyslový koncern Siemens. Právě on ji vybuduje ve spolupráci s institutem Fraunhofer – projekt vyjde na 30 milionů eur (asi 772 milionů korun) a během pěti let by v něm mělo vzniknout na sto pracovních míst.
Vodíkový vlak
Už ve druhé polovině příštího roku by pak ve městě Wesseling nedaleko Kolína nad Rýnem měla být zprovozněna továrna na výrobu vodíku, která bude největší na světě. Prvku zvládne vyrobit až 1300 tun ročně. Firma Shell ITM Power pro ni přitom položila základní kámen teprve letos v červnu.
V Německu také loni v září rozjeli první vlak na vodíkový pohon z dílen francouzské skupiny Alstom, částečně vyvinutý v Německu. Jezdí na stokilometrové trati mezi městy Cuxhaven a Buxtehude. „Vodíkové vlaky“ chtějí nejen další německé regiony, do roku 2021 by se měly objevit i na francouzských tratích a zájem mají také Velká Británie, Norsko, Kanada, Itálie či Dánsko.
