Českým spotřebitelem zaplacený biometan zlepší životní prostředí v Rusku nebo v USA

Podle komisařky EU pro energetiku Kadri Simsonové skvělá budoucnost vodíku nenastane, pokud nezavedeme dostatečnou podporu. Simsonová doufá, že vodík napomůže snížit emise v sektorech, které jsou na dekarbonizaci náročné, čímž by se přispělo k úsilí EU o klimatickou neutralitu do roku 2050. Česká republika ale namísto vodíku nyní řeší dotace pro jiný zdroj: problematický biometan. Nad dotacemi v energetice a novou podporou pro biometan se pro Security magazín zamýšlí předseda Institutu pro energetiku, Ivan Noveský.

Tolik protimluv v jednom vyjádření??? Zaměření na konkurenceschopnou výrobu prostřednictvím dostatečné podpory??? To je smutně šílené vyjádření. Buď je to konkurenceschopné nebo to bude další „zelený“ dotační tunel! Bruselská energetiku likvidující politika „New green Deal“ (mezi energetiky též přesně překládaná jako „Energetice zmar“) je plná takových (pro někoho) skvělých projektů, které vyžadují masivní dotace (od spotřebitelů) a které by měly zlepšovat životní prostředí (doslova) za každou cenu. Smutné ale je, že Česká republika není plná solventních spotřebitelů, kteří mají tyto šílené pseudoekologické (bolševici to blíže pravdě nazývali „Poručíme větru dešti“) experimenty platit ve stále rostoucích cenách energií konečných spotřebitelů.

Ale pokud nám nestačí šílené evropské projekty, máme i vlastní invenci a umíme v ČR vytvářet obrovské české pseudoekologické energetické tunely. Příkladem jsou vlastníci obrovských fotovoltaických elektráren, známějších pod názvem „solární parky“ na nejúrodnější zemědělské půdě (ekologicky zdůvodněný zločin proti životnímu prostředí), s nezákonnými (což již v roce 2013 opakovaně konstatoval pan Čunek, paní Vitásková a v roce 2015 potvrdilo oficiálně i Ministerstvo průmyslu a obchodu) a nesmyslně vysokými podporami (konstatoval například Nejvyšší soud), kteří ale nikdy nebyli ani obviněni a nestanuli proto před žádným soudem (tzv. solární baroni).

Pozornost všech občanů byla totiž účelově masivně mediálně soustředěna pouze na cca dvě desítky pečlivě vybraných obětí (paradoxně někteří z nich jsou např. vlastníci solárních elektráren na střechách či v areálech průmyslových a zemědělských objektů, což je opravdu ekologicky přínosné), kteří tím, že realizovali solární elektrárny opravdu přínosně pro ekologii (údajně navíc odmítali platit výpalné) mohli ohrožovat solární barony. Skutečnost, že náklady na všechny solární elektrárny dnes tvoří pouze cca 1/2 celkových vykazovaných nákladů na „podporované obnovitelné zdroje“, úplně zanikla v mediálním a soudním honu na dvě desítky vybraných obětí a tím byla odvedena pozornost spotřebitelů od skutečných toků dotací a vyúčtování výběru desítek miliard Kč z poplatků, které každý spotřebitel musí dle zákona platit, tj. 495 korun za jednu spotřebovanou MWh bez DPH (tj. s DPH 599,- Kč/1MWh).

Starý problém České republiky „ode zdi ke zdi“ se projevuje i u solárních elektráren. Namísto rozumné podpory, dnes již ekonomicky přijatelných a ekologicky přínosných, solárních elektráren v brownfieldech, na střechách apod. si nyní skuteční solární baroni vytvářejí nové tunely, kterými ze spotřebitelů (a tedy z energetiky) mohou „vytáhnout“ další desítky či stovky miliard Kč. Díky nákladné perfektní mediální cloně pečlivě vytvořené kolem cca 20 solárních elektráren, z celkového počtu cca 13.000 solárních elektráren (stav na počátku roku 2011), je nyní možné v klidu, bez zájmu veřejnosti a veřejné kontroly připravovat realizaci nových tunelů, oficiálně nazývaných např. čistá nebo bezuhlíková energetika, elektromobilita apod.

Typickým příkladem nově vládou schváleného tunelu může být biometan. Některé české miliardové tunely lze pochopit pouze (pro normálního Čecha ale těžko pochopitelnou) snahou o zlepšení životního prostředí v Rusku. To je příklad výroby umělého zemního plynu, tzv. biometanu, který má, za stamiliardové dotace, nahrazovat část zemního plynu tranzitovaného přes Německo z Ruska, kde se těží na starých ekologicky nevyhovujících nalezištích. Někteří čeští politici mají zjevně tak rádi Rusko, že chtějí Rusku ulevit, aby Rusové mohli těžit o pár set milionů kubíků zemního plynu (což je množství,

které je pod rozlišovací schopnost Gazpromu) a tím si zlepšovali v Rusku ekologii, a tak nahradí část laciného (dnes se již z důvodu přetlaku nabídky na trhu dokonce hovoří o mínusové ceně) dováženého zemního ruského plynu, za stamiliardy dotací z peněz českých spotřebitelů za v ČR vyráběný biometan.

Výroba biometanu z biomasy umožní již pouze svážením základní suroviny – biomasy (která rychle ubývá a citelně chybí českým polím) mnohem větší využití prázdných českých silnic kamiony s biomasou. Energeticky velmi náročná (a proto velmi drahá) výroba biometanu z bioplynu navíc obyvatelům v okolí bioplynek umožní silné čichové prožitky a existuje spousta dalších výhod, např. zahušťování příliš čistého vzduchu exhalacemi nejen z dopravy biomasy, ale i z výroby biometanu. Těch plánovaných (dle materiálu Ministerstva průmyslu a obchodu) 173 miliard Kč na podporu biometanu a silné zhoršení životního prostředí v ČR určitě rádi zaplatí všichni čeští spotřebitelé, protože tím se zlepší životní prostředí buď v Rusku nebo (v případě dovozu amerického zkapalněného zemního plynu LNG přes Polsko či Jadran) v USA.

Co může českého spotřebitele, ohřát (nebo snad „dohřát“?) namísto zbytečně drahé energie, na kterou nebude mít peníze, je skutečnost, že biometanový tunel údajně nachystala úplně stejná „parta odborníků“, která nachystala a realizovala kvalitní solární tunel roku 2010. Potěší i to, že díky „plynovým baronům“ bude určitě opět zajištěn kvalitní, mediálně vděčný, výběr obětí mediálních štvanic, a tak spotřebitel bude mít co číst a sledovat v TV. Nepochybně opět někdo poukáže na zločinnost celého tunelu, a historie solárního tunelu se bude opět opakovat, včetně staré dobré české zásady, osvědčené již z „totality“, tj. vyznamenání viníků a potrestání nevinných či nezúčastněných.

Autor: Ivan Noveský, v roce 2001 zakládal Energetický regulační úřad a v letech 2016-2017 byl jeho 1. místopředsedou, nyní řídí Institut pro energetiku

Sdíleno na: security magazin