Zlámalová: Evropská politika zdražila Čechům elektřinu na nesmyslnou úroveň
Česko se dostalo do zvláštního stadia, které obrací celou ekonomiku vzhůru nohama. Aktuálně má dost zdrojů energie, které nejsou drahé, dokonce elektřinu vyváží, a přitom musí platit přemrštěné ceny, které diktuje evropský trh, píše ve svém komentáři redaktorka Echa24 Lenka Zlámalová.
Ten je pokřivený snahou evropských politiků snížit emise v odvětví. Elektřinu tak zdražují emisní povolenky, různé dotace, regulace i rozmary počasí.
Cenově stabilní zdroje
Největší část, 37 procent elektřiny, se v ČR podle týdeníku Echo vyrábí z jaderných zdrojů. Ty jsou samy o sobě velmi nákladné kvůli vysokým investicím při výstavbě. Ve chvíli, kdy už stojí a jsou zaplacené, provoz naopak nepatří k drahým.
Druhým hlavním zdrojem, z něhož se u nás vyrábí energie, je hnědé uhlí. To tvoří 36 procent celkové výroby. Hnědouhelné elektrárny provozují firmy, které buď zároveň vlastní doly, nebo s nimi mají dlouhodobé kontrakty. Další dvě procenta elektráren spalují černé uhlí. Pak následují s 13 procenty obnovitelné zdroje a pouhých 8 procent připadá na plyn, který podléhá velkým cenovým výkyvům. Tři čtvrtiny české energie se tedy vyrábějí ze zdrojů, které jsou ze své podstaty cenově velmi stabilní.
Máme víc, než potřebujeme
Česko je v tuto chvíli navíc stále čistým vývozcem energie. Vyrábí víc, než spotřebovává. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) za první polovinu roku 2021 ČR vyrobila o 9,6 procenta víc elektřiny, než spotřebovala. Takových zemí je v EU málo.
Vedle Česka je to Francie, Německo, Nizozemsko, Belgie, Švédsko, Rumunsko a Slovinsko. Všichni ostatní, včetně našich dalších sousedů, tedy Rakouska, Polska, Maďarska a Slovenska, jsou čistí dovozci. Spotřebovávají víc energie, než si dokážou vlastními silami vyrobit, píše Zlámalová.
Důvodem je snaha o bezuhlíkovou Evropu
I přes tyto východiska elektřina v tuzemsku zdražuje o desítky procent. Důvodem je, že evropští politici v cestě za bezuhlíkovou ekonomikou svázali výrobu elektřiny tolika regulacemi, přirážkami, dotacemi, že přestala být běžnou obchodovatelnou komoditou.
Trh je úplně pokřiven. Skutečné náklady na výrobu z jednotlivých zdrojů a poptávka zákazníků hrají čím dál menší roli. Čím dál větší vliv má naopak regulace, píše redaktorka Echa Lenka Zlámalová.
Elektřinu prodražují emisní povolenky, což jsou jakési druhy odpustků, za emisní zdroje. Evropská komise se z obchodu s nimi snažila vytvořit trh. Stala se z toho karikatura trhu, na němž se čile spekuluje. Druhým pilířem je zelená taxonomie, která je pilířem unijního Green New Dealu. Ta kádruje zdroje na špinavé a čisté. Tím rozhoduje o cenách za úvěry a pojistky pro energetické firmy. Ve svěrací kazajce této regulace se pak Evropská unie snaží předstírat, že funguje jednotný trh s elektřinou. Kombinace regulační svěrací kazajky a hry na volný evropský trh s elektřinou vede k prudkému růstu cen energií i v zemích, kde by vůbec drahé být nemusely. Táhnou je ale přirozeně vzhůru ceny v zemích, kde je elektřiny nedostatek a musí se dovážet.
Pro energetické firmy je pak přirozeně výhodné prodávat na jednotném trhu. Ceny jsou kvůli nedostatku vysoké. A domácí zákazníci musejí přirozeně platit stejnou cenu jako ti zahraniční.
V tažení za bezuhlíkovou ekonomikou ubývá stabilních, na počasí nezávislých zdrojů, jako byly uhelné elektrárny. Přibývá naopak těch velmi nevyzpytatelných, jako jsou větrné a solární zdroje. Závislé na tom, jestli svítí nebo fouká. Když počasí obnovitelným zdrojům nepřeje a elektřiny je nedostatek, její cena letí prudce vzhůru. Účty rostou všem zákazníkům, včetně těch českých.
Česko se tak ocitlo v pozoruhodné situaci. Má dost elektřiny z relativně levných zdrojů, ale domácnostem i firmám prudce rostou účty. Protože se tváříme, že funguje jednotný evropský trh s energiemi, který je ale už fakticky se všemi těmi regulacemi karikaturou trhu a jde proti našim zájmům, uvádí Zlámalová.
Dostáváme se do bizarní situace, kdy na jedné straně platíme uměle vysoké ceny energií. A vláda se na druhé straně snaží z rozpočtu přispívat chudinskými příplatky, kterým se říká příplatek na bydlení, lidem, pro něž je prudký růst účtů za energie opravdu ohrožující. Všichni tyto dotace platí z daní.
Zbytečně drahé účty
V této chvíli a v takové konstelaci stojí podle Zlámalové za vážnou úvahu, jestli nepřišel čas k zásadní změně domácí regulace cen energií. To znamená k odchodu z jednotného evropského trhu s elektřinou, kde se rozhoduje o velkoobchodních cenách energií. A začít o elektřině v této fázi Green New Dealu a tuhé evropské regulace uvažovat nikoli jako o volně obchodovatelné komoditě, ale jako o veřejné infrastruktuře. Jakou jsou třeba vodovody.
Nebyli bychom první a jedinou zemí. Stejnou cestou už dnes jde třeba Francie nebo Španělsko. Většina zemí EU zatím dopady prudce zdražující energie řeší jen tím, že je lidem kompenzuje ze státních peněz. To znamená, že chudým je platí z daní ti, kdo víc vydělávají. I jim ale zdražují účty, uvádí Zlámalová.
Zdroj textu: Týdeník Echo
Zdroj foto: Forum24
